Stáž v zahraničí neodkládejte, jsou to zkušenosti k nezaplacení

Viktória Spišaková je čerstvá absolventka fakulty informatiky a aktuálně doktorandka působící u nás na divizi IT infrastruktury jako IT specialistka. Za sebou má nedávnou zkušenost ze stáže v zahraničí, kterou rozhodně doporučuje každému, kdo se chce profesně posunout.

Viki, co bylo tvým hlavním impulzem k přihlášení na pracovní stáž do ciziny?

Přišla jsem ke stáži jako „slepý k houslím“, protože jsem byla sama s nabídkou oslovena. Při práci na diplomce jsem využívala různé open-source projekty z GitHubu. Jedním z nich byl i driver na připojení úložiště od společnosti IBM. Bohužel příliš dobře nefungoval, a tak jsem téměř každý týden přidávala nové issue do repozitáře, později také nějaké PR (pull request). Nakonec jsem si i vyměnila pár soukromých zpráv s vývojáři.

Jednou ráno mi pak přišel mail z dublinského Research Labu, kde vyvíjeli projekt, s kterým jsem pracovala, že by mi rádi nabídli stáž v research týmu. A taková nabídka se neodmítá.

Čím tě nabídka IBM oslovila? Co jsi musela před přijetím absolvovat?

Poslala jsem jim CV a následně měla pohovor. Dostala jsem na výběr mezi dvěma projekty, na kterých bych mohla pracovat – HPC (High-performance computing) anebo datový management pro workflows, obě v hybridním cloudu. Po pohovoru jsem hned věděla, že to je příležitost, kterou si nechci nechat ujít.

„Celá stáž byla jednou z nejpřínosnějších zkušeností v mém životě.“

Plná očekávání z týmu, náplně práce a lidí, které můžu poznat, jsem potom v září 2021 odletěla do Dublinu na tři měsíce. Místo práce jsem si nevybírala, to bylo dané – IBM má jen 12 Research Labů na světě, z toho dva v Evropě (Dublin a Zurich).

Na čem jsi v Dublinu dělala?

Z nabízených projektů jsem si vybrala propojení HPC a hybridního cloudu. Pracovala jsem na vytvoření řešení, které by umožňovalo hladké posílání HPC úloh z kontejnerizovaných Kubernetes workflows přímo do výpočetních clusterů. Vytvořila jsem velmi praktické řešení, které je dále rozvíjené IBM. Práce měla perfektní ohlas, byli velice spokojení.

Vyšlo ti ÚVT při domluvě stáže v cizině vstříc?

Ano, snažili se mi při zajišťování stáže vyjít vstříc, stejně tak mi pomohli na sekretariátě ohledně vyřízení zdravotního pojištění, daní... Dokonce mi ředitel ředitel Luděk Matyska navrhoval možnost využít sabatikl, což je vlastně takové placené kreativní volno. Nakonec jsem ale zvolila neplacené volno od září do konce roku 2021, abych se mohla plně soustředit jen na stáž.

Jak stáž hodnotíš, co bys vypíchla? A bylo naopak i něco, co tě nepříjemně překvapilo?

Celá stáž byla jednou z nejpřínosnějších zkušeností v mém životě. Zkusila jsem si práci ve velkém korporátu a zjistila jsem, že všechny řeči o neosobním přístupu a o tom, že lidé tam jsou do počtu, nejsou pravdivé. Research tým byl malý, okolo 10 lidí, a vytvořila jsem si tam se všemi perfektní vztahy. Zlepšila jsem si jazyk, protože jsem komunikovala jen v angličtině. Bonusem byla také možnost procestovat Irsko. Nebylo nic, co by mě vyloženě nepříjemně překvapilo. Ale byla jsem zaskočená, že mají jiné zástrčky, že se tam jezdí nalevo a že žádný dům není zateplený… v mém pokoji tak byla pořád zima a vlhko.

„Díky stáži jsem si zlepšila jazyk, protože jsem komunikovala jen v angličtině.
Bonusem byla také možnost procestovat Irsko.“

Trochu se vrátíme v tvém životním příběhu zpátky, jaká byla tvá cesta k IT? A jak ses dostala na ÚVT?

Zase dílem náhody. Celou základní i střední školu jsem chtěla jít na medicínu. Ale v den, kdy jsme si vybírali předměty, z kterých budeme maturovat, jsem se rozhodla, že nechci chodit do nemocnice a cítit dezinfekci. Tak jsem si vybrala matematiku a informatiku, protože mi ty předměty přišly zajímavé. Na FI MUNI jsem se dostala tak, že jsem slyšela, že nějaká jiná děvčata z mé střední školy šla do Brna na informatiku. Víc jsem nezjišťovala, jen jsem si podala přihlášku a vzali mě.

Na ÚVT mě jakoby mimochodem zavolal kamarád, když jsme jednou řešili nějakou domácí úlohu na programování. Meziřečí se zmínil, že dělá na ÚVT a je to tam fajn. Tak jsem tam šla a budou to už skoro čtyři roky.

Otázka na závěr – co ráda děláš ve volném čase?

Celoročně se věnuji józe a boulderingu. Sezónně mě pak baví snowboard a sportovní lezení na skalách. Miluju cestování, hory, oceán, ale ještě víc mě baví si nejprve udělat pořádný research o destinaci a vymyslet si epický itinerář.