Manželé Ocelkovi: Čtvrtstoletí spolu nejen na ÚVT

Přes 25 let spolu sdílí nejen pracovní, ale také rodinný život. Šárka a Jaromír Ocelkovi letos slaví jak osobní jubileum, tak společné čtvrtstoletí na ústavu. V době časté fluktuace zaměstnanců, navíc v IT odvětví, je to neobyčejné a vzácné. Jejich příklad ukazuje, že je možné skloubit rodinný život se společnou kariérou, a že vytvořit ideální prostředí pro zaměstnance nemusí být až tak složité.

Čtvrt století na ÚVT, jak to celé začalo?

Jaromír: Začalo to Šárkou. Znali jsme se moc dobře ze studií a Šárka už na ÚVT pracovala. Díky ní jsem získal kontakt a přidal jsem se do týmu. Nejprve malá dohoda a od prázdnin už malý úvazek. Stejně jako začínají na ÚVT současní studenti. Jenže u mě byl rozdíl, že jsem odpromoval v roce 1999, a to se ještě chodilo na vojnu. Já, mírumilovný člověk, jsem se chopil možnosti rok a půl dělat civilní službu. A tak jsem mezi programováním webovek muni.cz a systému INET myl podlahu na tehdy novém počítačovém sále a tahal kabely pod podlahou.

Jak hodnotíte vývoj ústavu za tak dlouhé období?

Jaromír: Myslím, že Ústav celkem dobře sleduje trendy v IT a snaží se na ně reagovat. Zažil jsem několik ředitelů, politický puč, několikero stěhování... a myslím, že se vyvíjíme správným směrem. Občas v nějaké technologické oblasti mírně zaspíme, ale pak to zase dohoníme. Někde jsme naopak průkopníky.

„Když se narodili oba synové, neměl jsem žádnou otcovskou dovolenou – teď mohu jen závidět. Přesto v době, kdy otcové čerpají tento požitek, byl ústav vstřícný, i když to stát tehdy nepodporoval.“

Kde vidíte největší změny? Ať už technologické či lidské?

Jaromír: Není oblast, která by neprocházela změnami. Vezměme si kupříkladu výjezdní zasedání. Ta už jsem zažil v několika formách, a i jeho podoba se postupně mění – vyvíjí. Nedokážu vám ukázat na několik konkrétních změn. Už jsem na ústav tak dlouho, že jsem jich zažil celkem hodně a přijde mi to přirozené. Beze změn by to nebylo ono.

Šárko, vy jste na ÚVT taky stálicí, jak vývoj vnímáte vy?

Šárka: Já jsem na ÚVT nastoupila ještě během studia fakulty informatiky  jako „pomocná vědecká síla“ na tehdy relativně nové pracoviště WWW a multimédia. Ústav měl tak do 50 zaměstnanců, všichni jsme se navzájem znali a věděli, co kdo dělá – panovala tu vždycky přátelská atmosféra. Od té doby se ÚVT několikanásobně rozrostlo a už dávno řadu lidí ani neznám. A technologicky se samozřejmě ÚVT vyvíjí, musí, jinak by neobstálo. A myslím, že se to daří velmi dobře.

Neuvažovali jste o tom, že by jeden z vás změnil zaměstnavatele? Jaké to je být spolu v práci i doma?

Jaromír: Já jsem vystudoval učitelství pro střední školy, učení mě baví a praktikuji jej doma na dětech :) Kdyby měli učitelé ještě o něco vyšší plat – to by asi bylo pro mě lákadlo. Kdo ví, třeba až nebudu mít koho učit doma…

Šárka: Já jsem po škole ještě 5 let částečně učila informatiku na gymnáziu, ale ÚVT vyhrálo. Zpočátku jsme s Jaromírem pár let seděli ve stejné kanceláři a dělali jsme i na stejném projektu. Nevnímala jsem to nijak negativně, spíš naopak. Pak jsem měla kvůli dětem pár let pauzu, mezitím se všechno hodně posunulo dál. Řada agend přibyla a já se po návratu už věnovala jiným činnostem než Jaromír a přešla i do jiného týmu. Takže v práci spolu chodíme tak nanejvýš na oběd.

Vnímáte, že pracujete v prostředí, které vychází vstříc rodičům?

Jaromír: ÚVT vždy v této oblasti vycházelo vstříc a postupně, jak se vyvíjí vztah zaměstnavatelů k rodičům ve společností, se tohle vylepšuje i na našem ústavu. Když se narodili oba synové, neměl jsem žádnou otcovskou dovolenou – teď mohu jen závidět. Přesto v době, kdy otcové čerpají tento požitek, byl ústav vstřícný, i když to stát tehdy nepodporoval.

„Vystřídal jsem několik činností, a i díky vývoji samotné oblasti IT můžu říci, že mám sice jednoho zaměstnavatele, ale připadám si, jako bych od studií prošel několika různými firmami.“

Šárka: To ano, už jen třeba možnost pracovat na částečný úvazek. A dnes jsou ty možnosti ještě mnohem lepší. V době, kdy se kluci narodili, ještě nebylo tak dobře technologicky možné pracovat vzdáleně z domu, dnes je to naprosto běžné. S tím souvisí i vstřícná možnost home office.

Dokážete si představit, že ÚVT bude vaším jediným zaměstnavatelem až do doby odchodu do důchodu?

​Jaromír: Proč by ne. Nepřipadám si, že bych pořád dělal totéž. Vystřídal jsem několik činností, a i díky vývoji samotné oblasti IT můžu říci, že mám sice jednoho zaměstnavatele, ale připadám si, jako bych od studií prošel několika různými firmami.

Šárka: Záleží na dalším vývoji, ale klidně ano. Také jsem za těch více než dvacet let vystřídala různé činnosti, i co se technologií týče – a každá byla vždy něčím jiná, nová a posouvala mě dál. Navíc je před námi velká projektová výzva v podobě nového ekonomicko-personálního systému.​