S IT architektem Zdeňkem Machačem o minulosti a budoucnosti ÚVT

Zdeněk Machač, vedoucí Vývoje informačních systémů, není u nás žádným nováčkem. Během jeho působení se ústav rozrostl z téměř rodinného prostředí až do současné velikosti. Prozradil nám, co se mu na proměně ÚVT líbí, a co ho naopak trápí, ale také třeba na jaký svůj pracovní úspěch je nejvíce hrdý.

Zdeňku, působíš u nás jako IT architekt v Divizi informačních systémů (DIS), ale také jako vedoucí pracoviště Vývoje informačních systémů. Co všechno tvoje práce obnáší?

Jako IT architekt analyzuji potřeby, navrhuji a implementuji architekturu našich systémů nebo jejich částí a zajišťuji integraci s ostatními. K mé náplni práce patří také výběr použitých technologií, aby za nimi stála silná firma nebo silná komunita a měly nějakou budoucnost. To vše samozřejmě nedělám úplně sám, ale s pomocí ostatních kolegů.

Jako projektový vedoucí jsem odpovědný za chod a rozvoj INETu. Stále mě také velmi baví programovaní – od systémových knihoven, front-end komponent až po jednotlivé aplikace.

Jako vedoucí vývojového pracoviště pak dohlížím na členy týmu, jejich spokojenost a udržení potřebných znalostí mezi nimi. Školím nové i stávající zaměstnance, vedu nebo oponuji závěrečné práce na Fakultě informatiky (FI). Hranice mezi všemi rolemi se prolínají a uvědomím si je až při nutných administrativních povinnostech.

Co se ti na tvé práci nejvíce líbí?

Je to především její různorodost. Mám rád jak analýzu a návrh, tak komunikaci se „zákazníky“. Baví mě školení kolegů i nováčků, ale rád se také učím sám novým věcem. A stále se rád hrabu v kódu a tvořím nový. Každá oblast se mi líbí různě intenzivně v různém období, ale mám tak alespoň možnost se na chvíli přepnout jinam, když se někde zaseknu.

„Na mé práci mě baví především její různorodost. Analyzuji, navrhuji, komunikuji se zákazníky, školím a sám se rád učím novým věcem.“

Na jakou svou práci jsi za celé své působení na ústavu nejvíce hrdý?

Vybrat jen jednu věc je pro mne obtížné. Z mých začátků je to rozšíření a centralizace inventarizace majetku pomocí čárových kódů na univerzitě a určitě srdcovka ISEP – evidence projektů. Nejvíce jsem však hrdý na technologický upgrade INETu, jeho celkový rozvoj a počátky digitalizace procesů v něm. Z poslední doby pak na návrh architektury Portálu MU, což bylo úplně něco jiného, než jsme dosud řešili.

INET, na kterém tvůj tým pracuje, čeká přechod do nové verze – v jakém jste stadiu a na co se uživatelé mohou těšit?

Aktuálně probíhá výběrové řízení na nový ekonomicko-personální systém (EPIS) pro MU, se kterým je INET hodně propojen. Pro nás je to obrovská příležitost udělat významný posun v celé architektuře systému. Od nízko-úrovňového upgradu a výměny použitých technologií, standardizace integrace dat s ostatními systémy, zjednodušení správy až po celkovou změnu pohledu na celý informační systém, kterému pracovně říkáme INET 2.0.

V naší divizi nyní pracujeme na návrhu zmiňované architektury a implementaci prototypů jednotlivých částí nové verze INETu tak, abychom byli připraveni na nasazování EPIS s vítězem výběrového řízení v příštím roce. Z těch nejvíce viditelných úprav pro běžné uživatele bude celkový redesign podle jednotného vizuálního stylu univerzity, ale také zjednodušení a zpřehlednění interakce s INETem. A také nutná mnohem lepší podpora mobilních zařízení.

Kde bys rád viděl vaše oddělení v budoucnu? Vidíš někde prostor ke zlepšení?

Čeká nás popisovaný obrovský několikaletý projekt, který nám vezme téměř veškerou kapacitu, takže nejbližší budoucnost máme nalajnovanou. Snad se nám při něm naplní také očekávaní nových studentských i zaměstnaneckých posil do týmu. Rád bych nás také viděl alespoň v jednom výzkumném či vývojovém projektu z naší odbornosti.

Naše možnosti zlepšení vidím hlavně v efektivní správě úkolů a jejich plnění. S tím prvním nám snad pomůže započatý přechod na SCRUM agilní vývoj, podpořený SW prostředky (JIRA). U druhé výzvy spoléhám hlavně na odstranění technologického dluhu s využitím nových technologií a na zvyšování vědomostí a schopností celého týmu. U sebe pak vidím prostor pro zlepšení time-managementu, prioritizaci práce a zvýšení delegace odpovědnosti kolegům.

Od začátku roku má DIS nového vedoucího Aleše Kubíka, který nahradil dlouholetou vedoucí Janu Kohoutkovou. Jak tuto změnu vnímáš?

Oba mají velmi lidský přístup k zaměstnancům, v tom se tolik nezměnilo. Jejich představy o způsobu organizace práce se však liší. Jana je v dobrém workoholik, takže má přehled o všech činnostech v DIS téměř do všech detailů. Většinu z nás osobně vybírala, přijímala a vedla po celou naši kariéru na ÚVT. Takže k ní mám stále velmi přátelský vztah, podporovala mě v růstu, a tak jí za mnoho vděčím.

Aleš přišel zvenčí, postupně se ještě rozkoukává v celé šíři našich činností, ale přináší zkušenosti z komerčních firem, které obecně vítám. Je nutné je ale trochu přizpůsobit na specifické akademické prostředí. Na užší spolupráci během projektu INET 2.0 se těším a beru to jako novou příležitost pro náš růst.

„Nejvíce jsem hrdý na technologický upgrade INETu, jeho celkový rozvoj a počátky digitalizace procesů v něm.“

Jak dlouho působíš na ÚVT? Jak se z tvého pohledu během let ústav změnil?

Začínal jsem v ústavu v roce 2003 ještě jako student FI. ÚVT bylo v té době mnohem menší až rodinné prostředí, plně nám stačila tři patra na Botanické. Noví kolegové přicházeli hlavně na osobní doporučení. Bohužel ty osobní vazby na FI a studenty se postupně zpřetrhaly a rozrostli jsme se tak, až jsme se museli z Botanické přesunout na Gotex a poté na rektorát.

Geografická odloučenost na rektorátu mi vadí, komunikace mezi divizemi/pracovišti není ideální. Také záběr ÚVT se za tu dobu hodně rozrostl, došlo tak k nevyhnutelné snaze činnosti nebo provoz pomocných systémů centralizovat, což beru jako velikánské plus. V celém procesu ale bylo pár slepých cest a nedorozumění – a stále je ještě co zlepšovat. Hodně pozitivně vnímám také zlepšení informovanosti a komunikace jak uvnitř ústavu, tak směrem ven, k fakultám a celé univerzitě.

Zdeňku, závěrečná otázka – co rád děláš, když zrovna nepracuješ?

Bohužel si práci často beru v hlavě i k ostatním oblíbeným činnostem. Nejvíce si od práce ale odpočinu s rodinou, fyzickou prací na „chatě“ u rodičů, nově také výchovou našeho štěněte westíka. Dlouhodobě si pak hlavu čistím vycházkami a výšlapy do přírody, jako velký fanoušek Stephena Kinga četbou jeho knih, ale nepohrdnu ani dobrým filmem.