Špýcharový dům a řešení jeho problematiky v české etnologii

Varování

Publikace nespadá pod Ústav výpočetní techniky, ale pod Filozofickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

VÁLKA Miroslav

Rok publikování 2014
Druh Kapitola v knize
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Popis Ve středověkém období se v českých zemích zformoval ve vesnickém prostředí nadzemní dům s třídílnou dispozicí, která zahrnovala část obytnou (jizba), komunikační (síň) a hospodářsko-skladovací (chlév, komora). Její geneze byla badateli vysvětlována autochtonním vývojem nebo cizími kulturními vlivy. Podle funkce hospodářské části domu stanovil etnograf V. Pražáka tři základní typy českého lidového domu, které spojil s hlavními osídlovacími vlnami (slovanské osídlení, velká středověká kolonizace, valašská a kopaničářská kolonizace v Karpatech). Za variantu komorového typu byl označen tzv. „špýcharový dům“, který má skladovací (komorový) díl patrový. Teorii špýcharového domu rozvedl architekt V. Mencl a jeho vznik ahistoricky kladl do slovanského období. Jak ukázal pozdější výzkum (J. Škabrada), patrová komorová část domu mohla souviset s dýmným provozem v jizbě. Samo označení „špýcharový dům“ není zcela korektní vzhledem k tomu, že termín špýchar (z německého speicher) se užíval jen na části českého jazykového území a převážně pro samostatnou stavba (sýpku) situovanou mimo dům v rámci dvora. Na Moravě, kde jsou patrové komory jako součást domu doloženy recentními nálezy na Hané a na Slovácku (střední a jihovýchodní Morava) se termín „špýchar“ vůbec nevyskytuje. Proto jako vhodnější termín pro uvedenou variantu vesnického domu se jeví označení dům s patrovou komorou.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info