Akceptace dítěte s postižením: prožitek zármutku a adaptace rodičů
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2006 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Psychológia a patopsychológia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Psychologie |
| Klíčová slova | Disability; family; posttraumatic growth; acceptation of unfavorable reality. |
| Popis | Příspěvek se zabývá úvodní fází procesu akceptace dítěte s postižením ze strany rodičů. Dynamika uvedeného procesu je nahlížena z obecného hlediska, bez specifikace postižení. Text zdůrazňuje význam emocionálního kontextu interakce rodiče a dítěte, který je negativně ovlivněn nepříznivou skutečností postižení dítěte. Naznačuje důsledky, jaké má pro vývoj dítěte dosažená adaptace rodiče. Rodiče prožívají postižení svého dítěte jako ztrátu a traumatizující zkušenost. Pro jejich úspěšné projití tzv. "uzdravující sekvencí" potřebují plně vyjádřit a prožít své emoce. K tomu může dojít v dialogu, ve kterém odborník nebo někdo z blízkých potvrdí rodičům závažnost prožívané ztráty. Pokud rodiče nemají prostor pro toto zpracování vlastních prožitků, budou pravděpodobně prožívat svůj zármutek chronicky, na nevědomé úrovni. Jiným důležitým aspektem vyrovnání se s nepříznivou skutečností je nalezení (znovu utvoření) smyslu ve své konkrétní situaci. Tento aspekt uvažovaného procesu hraje významnou roli v procesu akceptace dítěte s postižením a současně je klíčem k získání pozitivního zisku plynoucího ze zvládnutí náročné situace. Pokud rodiče úspěšně projdou fázemi procesu akceptace postižení dítěte a přijmou "roli rodiče postiženého dítěte"(Matějček, 2001), vytváří tak nejlepší možné podmínky pro další život svého dítěte. |
| Související projekty: |